Blog

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát. 

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát. 

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát. 

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát. 

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát. 

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát. 

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát. 

Ne každé dítě je pohodové a někteří malí vykukové ihned přijdou na různé fígle a podvůdky, kterými něco nějak lehce ošidí. Hlavně ve školním věku. Ale určitě se to táhne od dřívějšího času.  

Každé dítě vnímá svět jinak než dospělý člověk a ve věku dvou až tří let začíná hlavní a nejdůležitější období poznávání světa. Právě zde je nutno určit našim potomkům jisté, řekněme mantinely, za které se nesmí děj se, co děj. Pokud v tomto období povolíte dítě vztekat se a ono si vydupe vaše svolení, prohráváte celou válku a jste pak dítěti otrokem. Pak jsou k vidění takové scény, kdy dítě v obchodě vztekle dupe nožičkami, aby dostalo, co chce. Zoufalý rodič neví kudy kam, a proto raději dobrovolně prohrává a malému dá žádanou věc. To je ta největší chyba při výchově, protože dítě věc získalo nedovoleným způsobem. Jenže co s tím, když si nevíte rady?  

Zde jsou různé způsoby, jak dítěti vysvětlit, že tohle prostě mít nemůže a nebude. Za dřívějších časů rodič prostě dítě seřezal a podruhé už si netrouflo ani zkoušet. Byl klid. Jenže dneska vás za to zavřou. Takže si musíte poradit, jak umíte. Legrační je například začít dělat totéž co prcek. Netvrdím, že je to výchovné, ale zábava je to určitě a dítě na tu věc kterou chtělo zapomene. Jenže příště to asi udělá zase, jen aby vidělo účinek svého jednání. Takže tohle je taková dvojsečná zbraň.  

Rodič prostě musí použít něco, co na jeho dítě platí. Seřezat jej doma nemá smysl, protože malý už netuší, proč je trestán. Nedá si to do souvislosti, a i když mu to řeknete, nepochopí to. Věc je nutno řešit ihned a kategoricky. Vůbec se s tím nemazat a dát jasně najevo, kdo je tady šéf. Pokud si neprosadíte svou, můžete toho později hodně litovat.  

Výchova nikdy nebyla snadná věc. I když dneska už asi ano, protože nový trend volné výchovy rodiče nenutí zasahovat. Jak dopadne dítě v životě je škoda psát.